Škoda 69 E (363)
Vystřihovánku nakreslil Jozef Tarda a vydal Elektrón+Zenit. Měřítko není uvedeno, ale je to celkem přesná há-nulka (1:87). Plusem je kvalitní pevný a hladký papír (gramáž cca 180), mínusem značná nepřesnost kresby a místy nedostatečný návod.
Při vymýšlení dárku k narozeninám pro jednoho nádražáka a sběratele vláčků jsem z archlívu vyhrabal několik vystřihovánek lokomotiv. Volba nakonec padla na tuhle, protože z nich vypadala nejjednodušeji a zdálo se, že ji za ten cca měsíc stihnu slepit. To jsem ještě nevěděl, do čeho jdu...
Stavba
Hlavní rám podvozku se mi ohnul, protože jsem přehnal množství lepidla na podélných chlopních. Vyřešilo to nastřižení a podlep z VL. Poněkud na houby je, že se celý spodek musí nabarvit nebo něčím přelepit, protože lícová strana papíru je otočená dovnitř skříně. První předzvěst budoucích potíží byl kryt chladiče brzd (ta šikmá krabice na střeše): zhruba o milimetr mu nesedí čela a protože má ohyby a spoje rozvržené úplně naruby, ty díry by byly vidět. Tak jsem ho rozstříhal na jednotlivé stěny, zahodil dno, čela podlepil kartonem a vlepil natupo. Kryt je asymetrický a z návodu není jasné, jak má být na skříni přilepený, tak jsem si vybral polohu, při které je vršek víceméně vodorovný.
Všechna okna jsou vyřezaná a zasklená fólií. Interiér je falešný, obsahuje jenom zástěny z černého papíru, ale pořád to vypadá líp než neprůhledná papírová okna.
Čela lokomotivy mají hezky vyřešený zesílený okraj, i když ten 180° ohyb mi vyšel poněkud chlupatý. Čelní stěny mají špatný tvar, potřebovaly hodně přemlouvání a zastřihování, než se mi je podařilo napasovat mezi boky a střechu. Chlopně samozřejmě nepřežily a lepilo se kompletně natupo. Ještě horší bylo slícovat kabinky se zbytkem skříně, některé rozměry jsou skoro o 2 mm vedle (viz první obrázek nalevo) a úhly taky nesedí. Ale naštěstí jsou všechny chyby v plusovém směru, takže se dají opravit zastřihnutím. Přepážky mezi skříní a kabinkami u stropu nesedí, tak jsem je snížil a drží jenom na bocích. Nahoru se přidaly nové chlopně místo těch, co padly za vlast při lícování kabinek. Taky je potřeba uříznout bočnice rámu pod kabinkami, protože jsou moc široké a kabinky se na ně nedají nasunout.
Obvodové pásky převodovek mají po celé délce trojúhelníkové chlopničky. Nechtělo se mi s nimi patlat, tak šly pryč a lepilo se natupo. Návod ovšem vůbec neříká, v jaké poloze se mají převodovky do podvozků namontovat - kresba obsahuje pouze půdorysy, ze kterých se to nepozná. Tak jsem si hodil korunou. Převodovky jsem uchytil proužky šedého papíru; ty původní z vystřihovánky měly bílé chlopně, které by byly vidět.
Příčné držáky podvozků taky potřebují hodně lícování. Kulaté konce spodních stěn se rozcházejí asi o 2 mm (viz foto) a na pokrytí půlválců s imitací pružin stejně nestačí, tak šly pryč a nahradily je kousky šedého papíru, po přilepení zastřižené do přesného tvaru. Chlopně, kterými se držáky mají zevnitř přilepit na bočnice hlavního rámu, se mezi ty bočnice nedostanou (jsou přesně stejně široké), ale to nevadí, protože se stejně musí celé ustřihnout, jinak by lokomotiva stála na těch držácích a ne na kolech (viz první dvě fotky úplně nahoře: horní strana držáků by měla lícovat se spodním okrajem skříně). Papírové podložky pro čepy na zatáčení podvozků nevyužijete, stejně jsou čepy zalepené napevno a podvozky se otáčejí kolem nich.
Podvozkům jsem ještě z bočních stěn vyřezal přebytečný "vzduch" a brzdové špalky přestěhoval do správné polohy u obručí kol. Kvůli tomu tam jsou ty čtyři bílé kartonové obdélníčky, které vidíte na fotce (zespoda jsou samozřejmě nabarvené).
Stupačky, hadice, háky, zábradlíčka a další drobotina se dělala celkem dobře, stačil patřičně ostrý skalpel. Nevím, jestli jsem jednu hadici ztratil, nebo jestli jich tam původně bylo jenom sedm, každopádně nebyl problém vyrobit novou. Pozor na nárazníky: jsou všechny levé (nebo možná pravé, už nevím). Zkosené mají být vnitřní horní rohy, levá a pravá strana tedy musí být zrcadlově převrácená.
Sběrače si vyžádaly komplexní rekonstrukci, ty původní jsou neslepitelné. Ramena jsem rozdělil na spodek a vršek, spodek podlepil 1mm kartonem, vršek přehnul a slepil podle návodu. Spodním držákům jsem zlikvidoval podélnou příčku (jinak by nepasovaly na vyznačená místa na střeše), podlepené rameno drží přímo na těch dvou příčnících. Smeták nahoře je odvzdušněný jak to šlo a k těm tykadlům je přilepený natupo.
Izolátory autor vymyslel hezky: spousta malých koleček, které se napíchají na špendlík a ten se zapíchne do střechy. Udělal jsem to přesně tak a ani jsem nic nelepil, tření je víc než dostatečná pojistka. Ani na retuš nedošlo, porcelán stejně bývá bílý. Propojovací drátky jsou tvarované a lepené úsek po úseku, vždycky jenom mezi dvěma body. Lepil jsem je herkulem; nenesou žádné síly, tak to stačí. Jenom netuším, jak po té střeše měly být vedené - náčrtek v návodu moc nepomáhá, protože ty nejdůležitější uzly jsou schované. Tak jsem nakonec nějak propojil oba pantografy a přes náznak bleskojistky zavedl drátek do střechy.
Retušovalo se vodovkami a temperami, černé věci fixou.
Co říct na závěr? Jestli chcete rychlou oddychovku, ze které se dá s minimem námahy dostat hezký modýlek, vyhněte se téhle vystřihovánce obloukem. Spatlat se dá snadno, ale jestli má vypadat aspoň trochu civilizovaně, je s ní strašně práce. Ale vyloženě neslepitelná není.