Slingsby T-21b "Daisy"

srovnání s Grunau Baby, ze které letadlo konstrukčně vychází

Vystřihovánku v měřítku 1:33 nakreslil Jan Müller, seženete ji ve formátu PDF na stránkách Cardmodels.de. Počítačová kresba je naprosto přesná, všechno bez problémů sedí.

Stavba

Vystřihovánku jsem dostal vytištěnou laserem na kancelářském papíře, čehož jsem se zpočátku bál, ale nakonec to celkem šlo. Toner se sice při řezání drolí, ale retuš (fixy) to schovala bez problémů. Všechny potahy jsem podlepoval kanclpapírem (pro příště: bílé plochy podlepovat papírem z obou stran čistým, všechno prosvítá!), kostru kartonem a některé drobnosti jsem nechal nepodlepené.

Stavbu jsem začal trupem. Kostra je chytře navržená a všechno sedí jak má, jediná moje úprava spočívala v rozřezání příčných přepážek a jejich nalepení natupo, abych nemusel dělat zářezy do těch podélných a riskovat jejich zkřivení. Podvozkové kolečko jsem vyrobil z vrstveného kartonu, ošmirgloval dokulata a nasadil otočně na drátěnou osu.

Potah trupu byl docela oříšek, ale nakonec se celkem zadařilo. Připravil jsem si zvlášť levou a pravou půlku (komplet včetně interiérových potahů) a pak jsem tak dlouho nasucho zkoušel a upravoval, dokud to nesedlo (musel jsem trošku sbrousit přepážky v čumáku, ale nakonec mi tam stejně zbyla vůle, tak to asi nebylo nutné). Na horní a spodní hranu hlavní svislé podélné přepážky jsem nalepil chlopně, aby se potah měl za co chytit. Nejdůležitější fígl je nepatlat lepidlo nikam jinam než na tuhle spojovací chlopeň, celý zbytek kostry zůstal suchý. Na pevnost to stačí (když skořepina drží za okraje, hýbat se stejně nemůže) a zabránilo se tím protlačení přepážek skrz potah.

Pozor u palubní desky, autor asi nepočítal s její tloušťkou a pokud se konec té podélné výztuhy trochu neseřízne, deska bude vyčnívat zpod potahu. A když už jsme u palubky: ta šrafovaná plocha se má vyříznout a ta šedivá kostička vlepit dovnitř a vytvořit takový jakoby šuplík. Moc mi tam nešla, chce to tu díru řezat tak o desetinu milimetru vně obrysové čáry.

Pak přišla na řadu kostra křídel. Žebra nejsou nijak modelově zjednodušena, mají opravdu správný naspodu vydutý profil a ostrou odtokovou hranu. Pro vyřezávání se mi osvědčil následující postup: nejdřív řez od odtokového konce podél jedné strany profilu, dokud to moc nezatáčí a skalpel se dá táhnout. Několika tahy proříznout úplně skrz. Potom z druhé strany tah cca od čtvrtiny hloubky až k odtokovému konci a zase skrz. Nakonec vydatlovat náběžný oblouk, nehtem zamáčknout otřepy a hotové žebro vyklepnout ven.

Opět jsem nechtěl řezat do hlavního nosníku, tak jsem radši rozpůlil všechna žebra a přilepil je k němu natupo. Tím se navíc zjednoduší montáž vodorovných výztuh v náběžné polovině (což je mimochodem skvělý nápad, nosník se potom neohýbá dopředu ani dozadu a zlepší to i torzní tuhost), protože se žebra dají klidně nalepit o pár desetin vedle aby výztuhy sedly a nemusí být přesně na ryskách.

Potah křídel se po podlepení zkroutil přesně tím správným vydutým směrem, takže stačilo dotvarovat jenom horní stranu a náběžnou hranu. Žebra končí pár milimetrů před odtokovou hranou a vůbec všechno sedí jedna báseň. Ovšem správné vytvarování potahu byla ta největší pakárna na celém modelu. Náběžku je potřeba přiměřeně a na správném místě olízat, aby se dala ohnout a nepraskala (u červených koncových segmentů to bylo těžší, protože vrstva toneru nepropouští vlhkost), ale zase pozor, aby se nezvlnilo to, co má zůstat rovné. Místo největšího zakřivení není nijak vyznačené (království za malou nenápadnou rysku!), takže pokus/omyl, dokud to nesedí na kostře a odtokovka se nesejde na mikrometr přesně (jestli nesedí teď, při lepení na kostru už se to nedožene - pozor!). U těch červených plátů pozor na to, který je levý a který pravý. Prohodit sice nejdou, ale když na omyl přijdete až po vytvarování, je to nepříjemné (stalo se). Okraje konců je potřeba za vlhka vybombírovat dokulata; když se to povede, hodně to vylepší celkový vzhled.

Lepení potahu byla taky kapitola sama pro sebe. Na kořenové a prostřední žebro jsem nalepil proužek kanclpapíru jako chlopeň (pozor, aby se při tom nezavřela ta štěrbina na zasunutí centroplánového nosníku). Začínal jsem tou bílou půlkou, nejdřív spodní stranu a pak horní + odtokovku (otázkou je, jestli by to nebylo lepší obráceně; občas jsem měl dojem, že jo, ale na opačné pořadí jsem si netroufal). Všechno jenom malými kapkami lepidla, na chlopních a odtokové hraně tak 4 mm od sebe, na ostatních žebrech a nosnících jenom symbolicky, cca po centimetru - potah udrží správný tvar sám, hlavní je, aby skrz něj kostra neprolezla. Schnout jsem to nechával vzhůru nohama, s odtokovou hranou pod zátěží. Pozor, aby mezi bílou a červenou půlkou potahu nezůstala spára.

Ocasní plochy už byly víceméně brnkačka. Na náběžných hranách autor bohužel nechal černé čáry, které dost ruší (samozřejmě mají být kulaté, nerýhovat!) - chtělo by to jenom rysky na koncích. Konce jsem zase trošku přibombíroval, aby nebyly moc ostré a placaté. Na směrovku opatrně, na kýlovce drží jenom na imitaci pantů, což znamená asi 2 mm2 lepené natupo.

Centroplán z vrstveného kartonu je úžasná věc, jenom je potřeba přesně dodržet tloušťky podlepů, aby vyšel správně široký (vyšel mi užší, tak jsem křídla lepil jenom za nosníky a za potah, ale i tak drží dostatečně). A opět jsem rozpůlil krajní žebra, abych nemusel zářezy ztenčovat nosník. Při nalepování potahu jsem měl centroplán nasunutý na trupu, aby se mi lépe lícovalo.

Ze vzpěr křídel jsem měl docela strach, ale nakonec byly v pohodě. Nepodlepovat (kanclpapír je ideální), neslintat (ohýbal jsem je nasucho okolo drátu a pak v prstech, náběžná hrana naštěstí vydržela kulatá), na odtokové hraně vyrobit chlopeň, slepit diskrétními kapičkami lepidla, dovnitř zasunout nějakou výztuhu (použil jsem hranatou bambusovou lištu), přilepit čela a je to.

Táhla řízení na křídlech a směrovce, ostruhu a lyži doporučuji přilepit dřív než namontujete křídla na trup, protože položit celé letadlo na záda je pak dost riskantní záležitost. Lanka k táhlům jsem vyrobil z tenkých drátků vypreparovaných z elektrického kablíku. Možná mohly být malinko tlustší.

Křídla jsem nejdřív slepil dohromady a až potom k trupu (osvědčilo se, líp se tak drží geometrie). Před lepením vzpěr k trupu je dobré trochu tam špičkou nože oškrábat červený toner, aby lepidlo lépe drželo. Také pozor na to, že na křídlech ani výškovce nejsou vyznačená místa pro přilepení vzpěr - nejdřív se lepí k trupu, druhý konec padne kam padne.

A drobnosti na závěr: trubičky na čumáku jsou z drátku, venturka z kousku izolace. V trupu drží zapíchnuté do přepážky, takže lepidlo je jenom pojistka. Větrné štítky jsou v reálu z jakéhosi měkkého igelitu, který při každém skluzu plandá, takže na modelu by se asi nejlíp vyjímal mikroten ze sáčku. Ale ten mi připadal málo průhledný, tak jsem použil kousek pytlíku od chleba, který byl zase průhledný až moc a navíc na něm nechytal ani Chemoprén, takže štítky jsou ta nejupatlanější a nejnepřesněji přilepená součástka na celém modelu :-].

Závěrečné hodnocení?

Férová vystřihovánka - když budete lepit absolutně přesně, dostanete absolutně přesný model, a tak to má být. Úroveň detailů mi přijde malinko nevyvážená: zvenčí je znázorněna každá příruba, pant, lanko a málem i šroubek, zatímco kokpit vypadá trochu chudě a chybí tam upínací pásy i pedály. Ale upřímně řečeno, pásy si dodělá každý sám a na pedály stejně není vidět. Celkově jsem spokojen a můžu potvrdit, že značka "precision cardmodels" na titulní stránce nelže.

Zpět

Reklamy:
„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich