Dornier Do-17 Z

Model v měřítku 1:33 od polského vydavatelství GPM. Kresba je pravděpodobně kombinace počítačové a ruční práce. Velké celky (kostra, potah) sedí bez problémů, detaily (kabina, motory) jsou nepřesné až běda. Kvalita tisku je povětšinou slušná, jenom odstíny zelené se liší stránku od stránky a na přechodech mezi některými díly je to dost vidět.

Kostra letounu je navržená velice šikovně. V každém křídle jsou dva nosníky, takže kostra drží tvar i před nalepením potahu. Na první pohled složitě tvarovaný centroplán je díky soustavě vnitřních výztuh naprosto bezproblémový. Většina náběžných i odtokových hran je vyztužená kartonem, takže drží hezky rovné. Díly potahu do sebe skvěle zapadají a nevznikají prakticky žádné spáry. Hrany kostry doporučuji zesílit asi 4 mm širokými proužky papíru, aby se zvětšila styčná plocha a neprotlačovaly se skrz potah.

Všechny klapky, řídicí plochy, kolečka a vrtule jsou pohyblivé. Vrtulové listy se dobře lepí a výsledek vypadá perfektně. Motory jsou ukázkovým kompromisem mezi realistickým vzhledem a slepitelností (jenom pozor, že ty devítiúhelníkové přepážky jsou asi o milimetr menší, než by bylo potřeba). Podvozek je dostatečně pevný, snese i pojíždění a nešetrné zacházení. Nejhorší dřina vás čeká v kokpitu: milimetr žádná míra, někdy i dva. Opravit všechny nepřesnosti tak, aby to vůbec šlo slepit, je makačka, ale když se to povede, vypadá kabina velice dobře.

Počítejte s tím, že se spousta dílů musí z rubu barvit (sedačka pilota, žebra kabiny, blatníky...). Ale tu šedou barvu stejně máte pořád po ruce kvůli retuši, takže to není problém. Na finální retuš hran jsou ještě potřeba dva odstíny zelené. A samozřejmě černá na pneumatiky, které se tradičně po polsku pilují z vrstveného kartonu.

Překryt kabiny neobsahuje žádné složité tvary, takže se zasklíváním nejsou problémy. Hranatou kopuli vepředu doporučuji zasklívat po jednotlivých tabulkách, ušetří se tím složité lícování fólie. Vnitřní rám se mi dovnitř nevešel, tak jsem jenom nabarvil příčky na šedo. Zadní kulaté kopulky se dají pohodlně vyrobit přetažením nahřáté fólie přes nějakou hladkou kulatou věc. Pozor, že před čelním sklem zůstane široká spára, kterou je potřeba přelepit "zapasem koloru".

Vrtulové kužely, špičky bomb a náběžné hrany krytů motorů jsem zevnitř vyplnil kompozitní směsí z vaty a lepidla, protože mi lepení natupo tou dobou ještě moc nešlo.

Hlavně kulometů jsou vyleštěné práškem z nastrouhané tuhy, tím vznikl realisticky kovový povrch. Jediný nedostatek je, že jsem to udělal jenom na hlavních a ne na celých kulometech, takže vypadají trochu nesourodě.

Křidélka a výškovku jsem proti samovolnému sklápění pojistil třecími zámky z molitanových kostiček. Funguje to, ale z některých úhlů je ten molitan vidět a nevypadá moc dobře.

A to je tak asi všechno. Jestli se do téhle vystřihovánky někdy taky pustíte, přeji pevné nervy :-).

Zpět

Reklamy:
„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich