Autojeřáb Liebherr LTM 1300-6.1

Autorem vystřihovánky je Chriess známý též jako Nosports, volně dostupná je ve formátu PDF na stránce Lower Hudson Valley, konkrétně tady. Spíše než o vystřihovánku jde o polotovar nebo soubor šablon, které je potřeba během stavby různou měrou upravovat. Návod je taktéž PDF, poměrně podrobný a s množstvím fotek. Text je v angličtině, tady je český překlad. Fotka je zkopírovaná z autorovy stránky, můj model ještě není dokončený.

Fotografie skutečného jeřábu, výkresy a nejrůznější informace najdete přímo na stránkách Liebherru.

Autor počítá s využitím vlnité lepenky na většinu hlavních konstrukčních součástí, protože jeřáb má být po dokončení plně funkční, a proto musí být dostatečně pevný. Na fotografiích (viz odkaz nahoře) je vidět např. jak zvedá plnou láhev piva do výšky stolu a druhou láhev má jako protiváhu. Autor značí vlnitou lepenku zkratkou CB (jako Corrugated cardBoard), já budu v dalším textu používat VL. Když už jsme u těch zkratek, tak KP bude kancelářský papír a Č čtvrtka.

Takhle monumentální model si rozhodně zaslouží důstojnější provedení než je bílá polomaketa, proto jsem se rozhodl, že si s ním pořádně vyhraju: nabarvím ho, doplním chybějící detaily, upravím některé tvary a přidám elektroinstalaci (světla a pohon navijáku). Na výsledek si ještě nějaký ten pátek počkáme, protože lepím rychlostí hodně líného ledovce :-).

Stavba

Vystřihovánku jsem vytiskl na jehličkové tiskárně Epson LQ 100 na obyčejný KP. Protože se v modelu až na pár výjimek nevyskytují žádné vybarvené plochy, bylo to celkem v pohodě. Výsledek: zhruba 10 mm tlustý stoh Á-čtyřek. Ze souboru Mainbody.pdf doporučuji vytisknout ještě třinácté kolo (rezervu), naopak není nutné tisknout stránky 4 ("swivel pin"), 24 ("driveline"), 25 (výztuhy potahů "frameskins") a 27 (vysvětlivky). Ze souboru Templates.pdf nebudete potřebovat poslední stranu (nákres dílů podvozku), protože podvozek je lepší udělat jinak - viz dále.

Vzhledem k použitému papíru budu poměrně často podlepovat. Kdykoli říkám "podlepit KP", znamená to "pokud jste netiskli na něco tlustšího než KP, je třeba podlepit KP". Nezbytnou vlnitou lepenku jsem sehnal ve dvou provedeních: 7 mm tlustá dvojvrstvá (bývalá krabice od ledničky, dále značeno VL2) a kolem 3 mm tlustá jednovrstvá (z krabic různého původu, dále VL1). Dále počítejte s větším množstvím pevného kartonu 0,5..1 mm, kladívkové čtvrtky a přiměřeně kvalitních a rovných špejlí.

Vlastní stavbu jsem začal dlouhým vymýšlením, co všechno budu od základů předělávat. Začněme třeba hned podvozkem ("mainstructure"). Původní konstrukce je zbytečně složitá, málo kompaktní a docela zabugovaná, takže tady je moje vylepšené řešení:

schéma podvozku

Přerušovanými čarami jsou označena místa, kam přijdou přilepit bočnice podvozku, vnitřní výztuhy (které jsem ale nakonec nepoužil, protože pevnost podvozku byla dostatečná i bez nich) a sestavy vysouvacích noh. Délky a přesnou výšku podélných bočnic (taky VL2) si radši odměřte až podle hotových sestav noh, ušetříte si tím práci, pokud vám nohy vyjdou jinak velké než jste čekali. Na dno stačí VL1, 542×56 mm. Otvor pro čep jeřábu ("swivel pin") si jen označte, ale ještě ho nevyřezávejte, přesná poloha závisí na tom, jak se podaří nalepit horní potahy ("upper frameskins").

Když už jsme u těch potahů: podběhy ("side frameskins") přilepte zespoda přímo na VL plošiny, ničím je nezesilujte (ty klikaté čáry ignorujte). Horní přední potah ("upper frameskin - front") prakticky není potřeba, protože přední plošinu beze zbytku zakryje kapota motoru. Jiná situace nastane, pokud vám podběhy po zaschnutí lepidla podvozek ohnou. V takovém případě horní potah nalepte určitě také, aby se tahové síly od vysychajícího papíru vyrovnaly a konstrukce se zase narovnala. Rovinnost plošiny je základním předpokladem dalšího úspěchu stavby, takže se snažte, aby byla co nejlepší. Potahy není potřeba podlepovat, pokud je základní deska podvozku tou rovnější stranou nahoru (jedna strana VL bývá vlnitější, tak si to pohlídejte a dejte ji dolů). Dolní potahy skříňové části podvozku ("lower frameskins") jsem podlepil KP, aby lépe překryly nepřesnosti ve spojích VL dílů podvozku.

Po prohlédnutí originálu jeřábu jsem zjistil, že teleskopické nohy mají vypadat kapku jinak, než jak vypadají ve vystřihovánce. Rozdíl spočívá v jiném tvaru hydraulického válce na konci a v přítomnosti výztuhy na středním segmentu. A když už jsme u vylepšování, tak jsem dovnitř ještě zabudoval zarážkový mechanismus, který usnadní vysouvání noh a zabrání jejich rozpadnutí. Tady je schéma:

schéma teleskopické nohy


(hustší tečkování znamená řez kolmo na kanálky ve VL, řidší rovnoběžně s nimi)

Vnitřní segment nohy je slepen ze tří vrstev VL1, ale ta prostřední končí cca v polovině, aby se dovnitř vešly obě zarážky. Ze stran a kolem válce je segment oblepen tenčí čtvrtkou (1), shora a zdola pevným kartonem 0,5..1 mm (5). Pozor na celkovou výšku, nemá překročit 18 mm (to pokud použijete na vysouvací segmenty karton 0,5 mm. Pokud máte tlustší, musí být vnitřní segment o to nižší, aby se pak noha vešla do podvozku!). Součástka 4 je plochá rulička z KP, ve které zarážka volně klouže, zarážka 3 je kus sirky vlepený do kanálku ve VL přepážce (samotná VL by pohyblivou zarážku neudržela). Hydraulický válec 6 je namotán na špejli, vnější Ø8 mm, díru po špejli nechat, bude potřeba. Spodní část válce - trubička 2 - má Ø7 mm zevnitř, 8 mm zvenku a cca 9 mm na výšku. Nemá žádnou nosnou funkci, píst bude držet pouze na části 6.

Při lepení větších segmentů podle těch menších musí být ty menší už ve finální podobě - nabarvené, nalakované apod.. I tenká vrstva barvy dodaná později totiž pravděpodobně způsobí, že nohy do sebe nepůjdou zasunout. Já jsem kluzné plochy radši místo barvení polepil šedým papírem. Jestli ale věříte, že vaše barvičky snesou provozní podmínky, klidně je použijte, bude to méně pracné. Tady je výsledek mého snažení:

hotové nožičky

Červenobílé pruhy a různé trubičky ještě časem dodělám, stejně jako písty s patkami, na kterých bude jeřáb stát (délku budu určovat podle toho, jak vysoko nad zemí budu chtít mít kola). Chlupatost horních konců hydraulických válců (která naštěstí na fotce není moc vidět :-) ) je způsobena tím, že jsem hotové nohy několikrát předělával, než jsem dospěl k finálnímu tvaru. Výztuhy na prostředních segmentech by asi měly být ještě o něco vyšší, obdélníky s dírou přibližně čtvercové a díry větší. Nevadí, že budou vyčuhovat nad úroveň plošiny ("mainstructure"), protože nad nimi nebudou žádné kryty, do kterých by narazily - viz foto originálu. Příslušnou součástku z listu "wheelarches" můžete s klidem vyhodit, je tam navíc (ale ty kryty ve tvaru L, které překryjí zadní konce noh, nevyhazujte, ty tam být mají).

Až budete nohy slepovat do dvojic, jako rozpěrku mezi ně doporučuji dutou krabičku ze čtvrtky, nebo spíš jenom takový obdélníkovitý pásek s chlopněmi. Provozní zatížení bez problémů snese a bude se lépe barvit než VL.

Když se to všechno splácá dohromady, dopadne to nějak takhle:

základ podvozku shora... ...a zdola

Hrany plošiny jsou olepeny proužky čtvrtky. Ta mříž vzadu je distanční podložka, jaké jsou na každém páru noh z obou stran, a díry jsou v ní jenom pro odlehčení. Zatěžkávací zkouška dopadla dobře, podvozek bez nejmenšího prohnutí vydržel asi 1 kg zátěže. Víc jsem nezkoušel, protože nohy se dotýkaly země jenom těmi trubičkami, které nejsou určeny k zatěžování.

Točna jeřábu vypadá ve skutečnosti tak, že na podvozku je napevno přidělaný ozubený věnec, do kterého zabírá malý pastorek vyčnívající z podlahy otočné plošiny. Ne moc podařený výsledek prvního pokusu o vyrobení tohoto pastorku vidíte na první fotce podvozku. Podle průměru zkušebního pastorku jsem přizpůsobil průměr ozubeného věnce, aby se pak pastorek vešel do mezery mezi ním a vyvýšenou střední částí plošiny ("top").

Z pevnostních důvodů (a vlastně to tak bude i lépe odpovídat skutečnosti) chci otočnou část vyřešit tak, aby její váha seděla na ploše ozubeného věnce a čep (vyrobený z papírové trubky od alobalu Ø30 mm) nesl jen radiální síly a částečně případný moment od nedokonalého vyvážení jeřábu. Nechci, aby tíha jeřábu tlačila na dno podvozku, které je z tenčího materiálu než horní plošina. Základ točny vypadá takhle:

základna pro čep jeřábu, zatím neslepeno

Kotouč je ze dvou vrstev VL1 slepených tak, aby byly kanálky kolmo na sebe. Horní strana je ještě polepena nějakým lesklým kartonem T 0,6 mm (nebude třeba ho barvit, ale musí být otěruvzdorný) a obvod páskem čtvrtky (ten je až na další fotce). Celková výška točny je 6 mm. A když už ozubený věnec, tak by to taky chtělo nějaké zuby, že ano:

u zubaře :-)

Technologie výroby papírových zubů je celkem jednoduchá. Narýhujete a ohnete KP (a necháte ho ohnutý). Pak si 1 mm od ohybu narýsujete čáru a podle ní pak ohnutý proužek pomocí nějakého skalpelu uříznete. Je třeba to zvládnout za a) rovně a za b) na jeden řez. Pak se vedle proužku položí pravítko a po 5 mm se ukrajují kousky - budoucí zuby. Normovaný evolventní profil z toho sice nevznikne, ale lepší než nic. Na věnec se pak zuby lepí tak, že se na ten věnec kápne kapka Herkula, rozmaže se na přiměřenou plochu v přiměřeně tlusté vrstvě (aby hned nezaschla) a na ni se pokládají hotové zuby. Mám vyzkoušený optimální počet cca 1 kapka na 5 zubů, při větším počtu už zasychá. Každopádně je to strašná piplačka, příště bych to asi ošvindloval plastovým ozubeným páskem.

Dalším vybavením horní strany podvozku jsou vyvýšené plošiny a kapotáž motoru. Nejdřív fotky:

základ vybavení horní plošiny detail žaluzií chladiče vnitřní výztuhy vyvýšené plošiny vnitřní výztuhy střední části kapoty detail výfuku boční pohled na kapotu

Takže zleva:

Všechny kapoty jsou podlepeny KP - snad to bude stačit na to, aby se při barvení nezkroutily. U levé pozor na přilepení vnitřního dílu. Kvůli tloušťce papíru vychází vzadu cca milimetrový přesah, což je nutné napravit opatrným dolícováním - kapota se nesmí prodloužit.

Spodek podvozku:

základ blatníků a krabic na spodku úprava krabic mezi nápravami

Všechny blatníky i "krabice" je třeba podlepit, aby vydržely nátěr. Jak je vidět na fotce, z některých blatníků se využijí jen malé trojúhelníčky, protože zbytek blatníku vytvoří ta bedna. Určitě nevyužijete zadní strany blatníků z vystřihovánky, podlep je bohatě nahradí. A stejně mají nějaké divné rozměry, takže pryč s nimi. Na druhé fotce vidíte zjednodušené řešení těch dvou beden. Stačilo pár tahů tužky a z patvaru je obyčejný kvádr, který k podvozku sedne líp a beze spár. Přechod mezi bednami a podvozkem jsem nahradil stříškou ze čtvrtky, na cokoli složitějšího jsem byl v tu chvíli moc líný :-). Pozor na kardany - před přilepením otestujte, jestli jim něco nebude překážet.

Kola jsem zevnitř překopal opravdu důkladně:

průřez kolem

Radiální síly přenáší kotouč z VL1 polepený z obou stran čtvrtkou (Ø cca 57 mm - musí přesně zapadnout do podlepeného běhounu), axiální síly pak konec osy (špejle Ø3 mm) nalepený natupo na vnitřní stranu té poklice uprostřed kola. Boky pneumatik doporučuji podlepit čtvrtkou a slepit natupo. Zvenčí pneumatiky dostaly tenhle vzorek, který ovšem má k realitě hodně daleko.

Hotová kola (je jich i s rezervou celkem 13) vypadají takto:

první kolečkohanojská věž :-)

Na první fotce vidíte první slepené kolo. Toho, jak na některých místech nesedí nalepený vzorek na vyznačených plochách, si nevšímejte, je to prototyp (chce to použít pouze nový běhoun s vyznačenými místy pro vzorek, neoblepovat ho okolo toho původního). Ostatní už jsou OK. Z poslední fotky je dobře vidět rozdíl mezi "přišroubovaným" kolem a rezervou. Rezerva v sobě nemá výztužnou přepážku z VL, místo ní je dovnitř ráfku vlepený středový disk podlepený kartonem tl. 1 mm (pozor na průměr disku, je menší než díra!), místo nalepených hlav šroubů má díry (vrtal jsem tlustou injekční jehlou a otřepy odřízl žiletkou) a uprostřed otvor pro nasazení na osu. Rezerva bude uložená v držáku na zadní přepážce ("back") místo té původní kostky (je to bedna na nářadí či co, některé verze jeřábu ji tam opravdu mají, ale tahle zrovna ne).

Chcete-li kola méně pracná a tvarově bližší skutečným, stáhněte si tohle:

nové kolo

Všechny podrobnosti včetně návodu ke slepení jsou uvnitř.

Nápravy byly poměrně jednoduché. Nosnou trubku jsem podlepil čtvrtkou, aby hodně unesla (doporučuji - je to tak akorát). Čela šla pryč a místo nich jsem do každého konce vlepil dutý váleček umotaný z KP tak, aby se v něm osa kol volně otáčela. Motal jsem ho na brčku navlečeném na ose - tím vznikla vůle cca 0,2 mm, díky které se všechna kola podařilo dostat do kontaktu se zemí (o tom bude řeč o pár řádků dále). Mimochodem, čtvercový průřez nápravy není žádné modelové zjednodušení, opravdu tak v reálu vypadá. Přesnou délku nosné trubky je třeba zjistit přiložením dvou hotových kol a porovnáním se šířkou podvozku. Kola se mají téměř dotýkat těch gumových zástěrek nahoře, při zatáčení se o ně dokonce otírají.

průřez nápravou

S diferenciály nejsou žádné problémy, všechno krásně sedí. Optimum je jedno podlepení KP.

Váhu jeřábu přenášejí na nápravy hydropneumatické tlumiče/pružiče. Vyrobil jsem je ze špejle Ø3 omotané na jednom konci papírem a na druhém hliníkovou lepicí páskou (ve skutečnosti sice bývají tlumiče zaprášené po celém povrchu až k těsnicím manžetám, ale nemohl jsem odolat :-) ). Klínovité vložky z vystřihovánky byly nahrazeny zkosením čel tlumičů (pevnější a méně pracné). Do podběhů kolem míst pro přilepení tlumičů jsem přidal ještě takové kartonové trojúhelníčky, které jednak vypadají hezky, jednak nepatrně zvyšují pevnost, ale hlavně zůstanou vidět i po nabarvení, takže uvidím, kam tlumiče patří.

V podélném směru jsou nápravy drženy výkyvnými vzpěrami, které vedou od dvojice sousedních náprav ke společným držákům. Ty jsem si nakreslil nové - zaprvé lépe odpovídající předloze a zadruhé pevnější:

nový držák

Stáhnout si je můžete tady:

V bočním směru jsou nápravy drženy dalšími výkyvnými vzpěrami ukotvenými na horní straně diferenciálů. Ty už jsem řešit nemusel, protože diferenciály s přiměřeným vypodložením dosedají přímo na spodní plochu podvozku (ve skutečnosti je tam dutina, na modelu ne).

Další překopávku podstoupila rozvodovka (nebo jak se nadává té bedýnce, ze které vycházejí kardany). Ten kvádr z vystřihovánky se mi nelíbil a navíc byl moc velký, tak jsem si z kusu VL2 a pár odstřižků zbastlil cosi zakulaceného s žebrovaným povrchem. Výsledek uvidíte na dalších fotkách. Takhle to celé vypadalo sestavené nasucho (na nápravách ještě nejsou úchyty na podélné vzpěry):

nasucho sestavené nápravy

Zapeklitý oříšek byla vlastní montáž náprav. Teoreticky vzato je podvozek devítinásobně staticky neurčitý (rovina je určena třemi body a ne dvanácti (což je přesně důvod, proč mívají autíčka od mistra R.V. výkyvnou přední nápravu (miluju vnořené závorky, muhehe))), takže je potřeba lepit velice přesně - odchylky od ideální roviny (doufám, že svůj stůl můžu považovat za ideální rovinu) musí být menší než vůle v ložiskách. Postupoval jsem následovně:

  1. Nalepit nejzadnější nápravu. Nejdřív za diferenciál k podvozku (podloženo obdélníčkem kartonu), potom pomocí šupléry srovnat do roviny a zafixovat tlumiči.
  2. Za diferenciál přilepit nejpřednější nápravu. Nasadit kola, podvozek na ně postavit (tím se přední náprava sama srovná do jedné roviny se zadní) a nalepit tlumiče.
  3. Přilepit ostatní nápravy:
    1. Podvozek postavit na kola, podstrčit pod něj novou nápravu (i s koly) a tak dlouho na diferenciál přilepovat kartonové obdélníčky, dokud se nedotkne podvozku (ale zase pozor, aby ho nenadzvedla). Přilepit.
    2. Otočit vzhůru kolama, plácnout na nápravu jeden tlumič a než lepidlo zaschne, rychle zase otočit koly dolů, podle stolu ustavit rovinu a tlumič pinzetou srovnat do správné polohy.
    3. Podobně s druhým tlumičem, ale tady už je to jednodušší (rovinu drží ten první).

Protože mi podvozek vyšel trochu ohnutý (prostředek je asi milimetr nad úrovní předku a zadku), podkládal jsem krajní nápravy nejméně a prostřední nejvíc. Kdyby byl prohnutý opačně, musely by se naopak krajní nápravy podložit ze všech nejvíc, aby se tam ostatní vůbec vešly - na to bacha.

Nakonec jsem ze špejlí nakrájel zbývající vzpěry a hřídele, nabarvil a přilepil. Mimochodem, vyplatí se nebýt líný a napřed špejle důkladně obrousit, popř. nalakovat lepidlem a znova obrousit. Já jsem líný byl a mám kardany pekelně chlupaté. Jo, a taky se vyplatí přilepovat rozvodovku až po výrobě kardanů. Ten asi centimetrový kousek mezi ní a druhou nápravou se strašně špatně dostává dovnitř i ven.

záběr na celek přední dvě nápravy a rozvodovka prostřední dvě nápravy

Náprava č. 4 je mírně vytuněná protimuší síťovinou, černé obdélníky imitující dutiny v podvozku jsou z barevných papírů. Lakovat podvozek zespoda nebudu, protože ve skutečnosti bývá zaprášený do matna. A kolik toho vlastně takovýhle podvozek vydrží? Pojďme to vyzkoušet:

zatěžkávací zkouška

Dvě dvoulitrové PETky plné železité břvanské minerálky. Dvanáctikolové monstrum obstálo beze ztráty kytičky a i s nákladem bylo schopné jízdy. Asi by uneslo i víc, ale zatím se bojím, protože kola ještě nejsou přilepená.

Další kapitolou bude kabina. Po zběžném pohledu do dokumentace jsem došel k závěru, že bude potřebovat trochu upravit. A po hodině práce s tužkou, pravítkem a kružítkem jsem původní díl vyhodil úplně a nakreslil jsem si na karton novou verzi: skoro o 2 cm kratší, s jinak tvarovanými okny a nárazníkem a se zakulaceným čelem. Samozřejmě jsem neodolal a všechno jsem si to musel nasucho poskládat:

Potíže nastaly ve chvíli, kdy jsem zkusil slepit jeden z těch červenobíle pruhovaných šišoidů se stupačkami - kolidují s přední nápravou. Ale ono je vůbec celé napojení podvozku na kabinu takové nějaké pofidérní a bude v něm tolik řezání a nastavování, že se v tom tohle drobné nedorozumění snad ztratí. Navíc chci kabinu udělat odklápěcí nebo sundavací, protože dutina v přední části podvozku je asi jediné místo, kam půjdou nacpat baterky pro napájení světel a majáčků.

V tomhle místě uplynulo cca 8 let, kdy rozestavěný model ležel ve vitríně a chytal prach.

Kde jsme to skončili? Aha, u kabiny:

Interiér je vymodelovaný rovným dílem podle fotek, náčrtků a fantazie, tvary jsou hodně zjednodušené - prostě metoda ŽÁVES. Tady je šablona. Díly jsem vytiskl zrcadlově, podlepil barevnými papíry a slepil naruby, takže odpadlo barvení i většina retuše. Část palubky je přímo vystřižená z fotek, zbytek ruční improvizace.

Pokračování příště.

Jedeme dál!

Zpět

Reklamy:
„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde