Slavná auta z Kopřivnice
Sešit čtyř jednoduchých autíček v blíže neurčeném měřítku nakreslil Leoš Špachta a vydal Albatros, můj exemplář je anglicko-německé třetí vydání z roku 1987. Modely soutěžní kvality z toho neuděláte, ale jako oddychovka na vyblbnutí jsou ideální.
Vystřihovánka je vytištěná na kvalitním matném papíře, gramáž cca 200. Kresba je samozřejmě ruční. Drobné nepřesnosti by se našly, ale nic fatálního, lepí se to dobře. Barvy jsou jednolité, žádné stínování ani přehršel detailů.
Tatra 12
Nejjednodušší autíčko, kterým jsem začal. Bylo to už hodně dávno (snad ještě na základní škole), takže kvalita poněkud pokulhává, ale tenkrát jsem byl docela spokojený.
Původní placatá kola se mi nelíbila, tak jsem je zkusil udělat plastická. Nejdřív jsem vyzkoušel vrstvení kartonu, ale to bylo moc pracné, tak zůstalo jenom u rezervy. Zbylá kola jsou slepená klasickým stylem disky + běhoun s chlopněmi. Na běhoun jsem použil černé pásky, ze kterých se měly umotat zesílené středy těch původních placek.
Před kokpit jsem zkusil přibastlit čelní sklo vlastní konstrukce, ale nakonec šlo pryč, skutečné auto ho taky nemělo. Na přední kola jsem místo papírových podložek navlékl distanční trubičky z oranžového brčka (jo, vypadá to hrozně). Zbytek je bez úprav.
Tatra 17
Tuhle limuzínu jsem načal hned po tom červeném sporťáku, ale po poskládání interiéru mě to přestalo bavit. Až o pár let později jsem sedačky vytáhl ze skříně, oprášil a oblepil zbytkem auta.
Tou dobou už jsem ale nebyl takový začátečník jako prve a patlání primitivní krabičky mi nestačilo, tak jsem se pustil do tuningu - doslova. Kola jsou rozšířená asi na trojnásobek původních hodnot a poprvé jsem si na nich vyzkoušel technologii smotaných proužků místo chlopní. Běhoun je ze šedého papíru (ze školních barevných papírů, barva přesně sedí), drážky jsou naznačené šedou fixou. Volant a světla jsem někde ztratil, takže se improvizovalo. Všechno ostatní vybavení (mračítka, nárazník, výfuky, držák kelímku atd.) je taky vlastní výroba. A zrodil se hot rod :-).
Tatra Targa Florio
Když jsem v šuplíku našel zbytek podvozku z jakéhosi autíčka na setrvačník, napadlo mě, že ta žlutá tatrovka má pod kapotou zbytečně moc prázdného místa. Takže se mechanismus přestěhoval a nová hračka je na světě.
Mechanismus setrvačníku je uzavřený v papírové krabičce, aby šel přilepit ke zbytku auta. Délka i průměr osičky seděly naprosto přesně, nebylo nutné nic upravovat. Stačilo jenom vydlabat díru do podvozku a výřez do papírové přední nápravy, vlepit setrvačník a všechno to začernit fixou. Zadní náprava je klasicky na špejli. Všechna kola jsou lepená na smotaný proužek. Přední jsou vyztužená dalším proužkem i ve středu, aby se zdrsněný konec kovové osy měl za co chytit. Posledními úpravami je plasticky provedený volant, zasklený štítek před řidičem a výfuky z drátků (ty původní byly placaté).
Modýlek je k vidění v muzeu starého papíru v Polici nad Metují.
Tatra R
Setrvačník se osvědčil, co zkusit něco lepšího? Autíčko na klíček jsem si vždycky přál...
Pod plachtu náklaďáku se převodovka z budíku vešla úplně přesně. Jicí strojek bez kotvy obstarává pohon, gumičkový převod k zadní nápravě vede z minutové osičky, zastavuje se západkou mezi zuby krokového kola (ta je maskovaná jako kardan a startovací klika). Bicí strojek vydává zvukový doprovod připomínající traktor. Tuning vystřihovánky se omezil na kola, podvozek, světla a volant, karosérie zůstala původní.
Fotky ze stavby (podrobnosti po najetí myší nad obrázky):
