Zeppelin LZ-4

Vystřihovánka poprvé vyšla v roce 1990 v zimním speciálu abc Nebe v plamenech, autorem je Ladislav Badalec. Oficiální měřítko je 1:250, přepočtem z rozměrů modelu a předlohy vychází spíš 1:260. Model je doplněný o pár detailů, ale o povýšení na dokonalou maketu jsem se nesnažil. Podstavec je inspirován nouzovým přistáním u Echterdingenu: improvizované kotviště ve venkovské krajině, hrabě Zeppelin odjel pro náhradní díly a většina posádky má volno, takže odpadlo piplání s davy figurek, hangárem, Bodamským jezerem nebo roztočenými vrtulemi.

Stavba

Papír je z rubu bílý a tisk celkem kvalitní (konce tělesa jsou jenom nepatrně tmavší), tak jsem rozstříhal přímo originál. Těleso sedí na ruční kresbu velice dobře, nepřesnosti v napojení potahu nejsou větší než desetina milimetru. Kulaté konce tělesa jsou roztřepené do tolika segmentů, že se vyplatí vyrobit si na ně speciální rýhovací šablonu o patřičném poloměru zakřivení (aneb tisíc a jedno využití prošlé inkarty :-) ).

Těleso doporučuji nepodlepovat, z pevnostního hlediska je to zbytečné a jenom by to kazilo vzhled ohybů. Původní přepážky jsem nahradil vlnitou lepenkou, se kterou se pracuje líp než s kusem tenkého papíru s chlopněmi na obvodu. Správný průměr získaly postupným navrstvením centimetrových čtverečků, které zároveň zastaly funkci chlopní. Původní přepážky jsou cenná zásobárna papíru v barvě potahu: vznikly z nich nové koncové kužely (ty sytě černé stíny moc tahaly za oči), ruby bočních směrovek a celá řada záplat na přikrytí různých konstrukčních značek a bílých čtverečků. Dovnitř tělesa jsem ještě vložil dva obdélníčky nažloutlého tenkého papíru jako imitaci balonetů, protože dírami nad gondolami je do potahu vidět.

Na ocasní plochy jsem použil osvědčenou metodu zesílení kořene proužkem kartonu a slepení zbytku jenom za hrany. Vzniklý supersonický profil není úplně historicky přesný (tou dobou frčely rovné desky), ale zato dobře drží a snadno se lepí. Ohýbané hrany vypadají chlupatě, lepších výsledků by se dosáhlo rozstřižením a slepením, ale na to jsem byl moc líný. Příhradové vzpěry jsem zkusil "odvzdušnit" skalpelem, ale dírky jsou tak malé, že prakticky nejsou vidět; původní kresba vypadá líp. Směrovky jsem namontoval trochu vychýlené doleva, aby nevypadaly tak fádně. Ty boční mají odvzdušněné vzpěry a visí na drátěných osičkách přilepených herkulesem jen tak natupo za konce, takže se na ně nedá ani sáhnout, aby neupadly.

U gondol se osvědčilo podlepit paluby kartonem, šikmo opilovat tak, aby zapadly až po vodorovné ohyby v čelech, vlepit natupo a borty nad nimi ustřihnout - pravoúhlá čela se šikmými bočnicemi stejně nejdou slepit. Zbylý milimetr vedle tečkované čáry na přilepení vnějších bočnic stačí. Každá gondola v reálu nesla jeden veliký a poměrně nápadný motor, takže přišla na řadu rychlá improvizace z pár obdélníčků kartonu natřená odstínem "hlavňovina". Že mají motory asi sedět na těch šedých čtvercích na palubách mi došlo až potom, co jsem je nalepil obráceně. Do přední gondoly jsem ještě zkusil dodělat náznak kormidelního kola: drátěný kroužek o průměru 1,5 mm ještě vyrobit šel, loukotě už ne, tak je takové polovičaté. Naštěstí není moc vidět. Lana a transmise jsou z nití, lávky z hnědého papíru (zasloužily by si dokreslit prkna), pytle na přítěž z kousků kartonu oblepených hrubším šedým papírem, provazový žebřík je ustřižený proužek z okenní síťky proti hmyzu.

Vrtulové pylony jsou oproti vystřihovánce trochu upravené: z původních šedých vzpěr zbyla jenom horní příhradová část, zbytek nahradily milimetr široké proužky černého papíru. Tím se vzhled malinko přiblížil realitě a hlavně už je kudy protáhnout transmise od motorů.

Žaluziové výškovky se musely o kousek zkrátit, aby se mohly nalepit na držáky, které jim umožní naklápění. Tedy ne že bych je chtěl dělat pohyblivé, ale nějaká drobná statická výchylka neuškodí. Držák je 2 mm široký proužek papíru, zuby jdou po třech milimetrech, poslední je trochu delší. Návrh usnadňuje řez v měřítku 1:1, který najdete ve vystřihovánce.

Kabina uprostřed kýlu má zasklená okýnka, ale díky černému vnitřku je to vidět jenom když se náhodou zalesknou. Pozorovací plošina nad ní je volná improvizace vzniklá na základě zmínky, že skutečná vzducholoď takovou plošinu měla, ale fotku jsem nikde nenašel. Podlaha je hnědý papír s nakreslenými prkny, sloupky jsou proužky papíru (co zbylo z ostatních vzpěr), zábradlí nit vyztužená lepidlem.

Na podstavec se konečně zužitkovaly dva kusy lepenkové voštiny, které jsem si pro podobné účely několik let schovával. Sklon terénu tvoří vlnitá lepenka, potah je ze čtvrtky, přes to z boků "dřevěná" tapeta a shora tempery zaprášené barevnými křídami. Zelený flek na druhém obrázku je výsledek experimentu: na podklad jsem nanesl vrstvu lepidla a posypal moukou. Vznikl hrbolatý povrch, který v tomhle měřítku docela dobře odpovídá louce. Kdyby bylo víc času, udělal bych to na celé ploše. Stromečky a polní cesta pocházejí z miniboxového souboru Podskalí (1:300), měřítkově zapadají celkem dobře. Postavičky jsou ploché siluety vyřezané ze čtvrtky. Vzducholoď drží na dvou drátech zapíchlých nasucho v přepážkách; potřebovaly by aspoň natřít nějakým méně nápadným odstínem nebo rovnou vyměnit za něco průhledného (z první fotky jsem je vyretušoval). Při troše snahy by se s krajinkou dalo vyhrát podstatně víc, ale tohle mi stačí - potřeboval jsem jenom podstavec pro vzducholoď, ne kdovíjaké dioráma.

Na poměrně jednoduchou třístránkovou vystřihovánku se mi stavba poněkud protáhla: rozestavěný model strašil ve vitríně několik let. Výsledek je tak trochu komedie plná omylů, ale mohlo to dopadnout i hůř :-).

Zpět

Reklamy:
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat