Můj konstrukční postup

Pokud by někoho zajímal... tady je.

1. Podklady

Nezbytný základ - je třeba vědět, co chceme modelovat, jinak to obvykle za moc nestojí. Ideální je, když jsou po ruce tří(nebo více)pohledové výkresy, detailní a přesně v měřítku. Nebo je předloha tak malá, že se dá vzít do ruky a změřit šuplérou.

Existují i méně ideální situace, kdy máme všehovšudy pár obrázků, fotek, screenshotů nebo komiksových okének a k tomu jakous takous představu o celkových rozměrech (což je časté hlavně u sci-fi předloh). V takovém případě se mi nejlépe osvědčilo vzít tužku a na kus papíru si jen tak od ruky a od oka načmárat nárys, půdorys, bokorys atd.. Papír snese hodně, nepotřebuje přesné rozměry ani souřadnice a hlavně na něm mám mnohem lepší představu o proporcích než na obrazovce.

Výkresy nějak dostanu do počítače a pokračuji druhou fází:

2. Virtuální 3D model

Na jednodušší věci mi stačí průřez nebo rýsuju rovnou rozložené díly, ale složitější tvary, průniky těles apod. si bez objemového modelování prakticky nedovedu představit. Rýsuji ve staré studentské verzi AutoCADu 2002 na ještě starším počítači (procesor 166 MHz, paměť asi 90 MB, disk pár giga a Wokna 98), který na to tak akorát stačí.

Většinou začnu tím, že si do modelového prostoru rozvěsím všechny výkresy, srovnám umístění a měřítko a pak rýsuju přímo podle nich. Konkrétní postup vypadá různě. Tělesa vytvářím nejčastěji vytažením nebo rotací a následným ořezáním do finálního tvaru, na hledání přesného tvaru průniků existují množinové operace. Kromě těles jsou samozřejmě potřeba i čáry, křivky a kružnice. Důležitou pomůckou je přesné uchopování, kterého CAD umí spoustu druhů: za konec hrany, průsečík čar, polovinu křivky, střed kružnice, kolmo na něco, rovnoběžně s něčím atd..

Nevýhodou základní verze AutoCADu je, že neumí modelovat parametricky, takže když potřebujete třeba přesunout díru v tělese, musíte ji ručně ucpat a pak znovu vyrobit na novém místě. V parametrickém editoru jenom přepíšete souřadnice a je to.

3. Rozbalení dílů do plochy

Tenhle krok je takový průsečík, do kterého se dostanu vždycky. Rozložené díly je potřeba ve vektorovém prostředí rozkreslit, rozmístit na stránky, přimalovat jim chlopně a tak.

AutoCAD žádnou vestavěnou funkci na rozbalení těles nemá (nebo o ní aspoň nevím), tak to dělám ručně: obtáhnu hrany tělesa a pak je příkazem "srovnej" postupně rozmotávám. Nevýhodou je pracnost, výhodou dokonalá kontrola nad umístěním ohybových hran a předělů, možnost někde něco přidat nebo ubrat (např. pro kompenzaci tloušťky papíru) a vybírat si, které stěny chci rozložit a které třeba úplně vynechám nebo naopak přikreslím.

Pokud sháníte program, ve kterém se dá modelovat i rozbalovat, doporučil bych Rhino - údajně je ve všech ohledech lepší než AutoCAD a navíc není tak pekelně drahé. Blender a Sketchup jsou úplně zadarmo a na rozbalování mají skripty a pluginy. Zajímavá je také kombinace Metasequoia + Pepakura designer. Ale osobně s nimi moc zkušeností nemám.

4. Alfa, opravy

Vystřihovánku si vytisknu a pokusně slepím. Při tom obvykle objevím spoustu chyb: chybějící, přebývající nebo překrývající se chlopně, chybějící díly, nevhodně zvolené dělení, nepřesnosti kvůli tloušťce papíru, chybné značení a tak dále. Potom se vracím k virtuálnímu rýsovacímu prknu a opravuji. Většinou se to vyřeší na úrovni rozbalených dílů, občas se musí zpátky do 3D a něco přemodelovat.

5. Export do bitmapy

Export z AutoCADu vypadá tak, že se jednotlivé stránky "vytisknou" na virtuálním plotteru PublishToWebPNG.pc3 a tím vzniknou rastrové obrázky ve formátu PNG (který je z nabízené sady formátů jediný bezztrátový a rozumně editovatelný). Obvykle exportuji do rastru o rozměrech 1500×2100 pixelů v rozlišení 200 DPI (tj. 1 pixel = 0,127 mm), to je tak akorát na A4 s rozumně širokými okraji.

Autocadovský virtuální plotter má nevýhodu, že se v něm nedá nic moc nastavit. Hlavně by potřeboval zjemnit regeneraci oblouků, hlavně malé kružnice kreslí dost nepřesně. Také se můžou sečíst zaokrouhlovací chyby a některé čáry někde třeba o pixel přetáhnou - to je potom potřeba doladit v nějakém rastrovém editoru.

Ještě by teoreticky mohlo jít tisknout do Acrobata nebo PDF Creatoru a vyrobit tak vektorové PDF, ale co pak s ním, když je prakticky needitovatelné.

6. Návod

Krok první: očíslovat díly. To je v CADu záležitost na pár minut, pokud zrovna na žádný nezapomenu.

Krok druhý: vytvořit návodné kresby. To už bývá poněkud pracnější. Nejdřív jsem zkusil použít fotky alfy, do kterých jsem přikreslil čísla a šipky. To ovšem vyžaduje mít prototyp hezky čistý, nepočmáraný a ve finální podobě, což obvykle nebývá. Někdy se dá použít screenshot 3D modelu nebo některý výkres či průřez přímo z CADu, ale zase je potřeba, aby byl dostatečně uhlazený a úplný. Pro komplikovanější případy se mi nejlíp osvědčila ruční kresba na papír, kde si můžu nakreslit přesně to, co chci, v libovolné poloze a stádiu rozloženosti. Dříve jsem používal skener, potom snížení barevné hloubky na dvě barvy a ruční dočištění. To je ale poměrně pracné a vyžaduje to přesnou ruční kresbu. Teď to prostě nějak načmárám, vyfotím, upravím měřítko, v Malování překreslím načisto čarami a texty a potom speciálním prográmkem odfiltruji původní čmáranice.

Krok třetí: napsat textovou část návodu. Nemá moc smysl psát "přilepte díl 2 na díl 1", protože to podle kresby každý pochopí. Důležitější jsou věci typu "díl 5 patří spojem dolů, díl 8 musí přesně lícovat s dílem 3 a díl 10 neuzavírejte, dokud nebude hotová sestava 11+12", na které by se jinak muselo přijít metodou pokus/omyl.

7. Beta a další opravy

Vystřihovánka by touhle dobou měla být slepitelná i pro normální lidi, nejenom pro mě, a občas se docela hodí si to na několika dobrovolnících ověřit. Podle došlých postřehů pak vystřihovánku doladím.

8. Textury

Tenhle krok poměrně často vynechávám - jen ať si to každý vybarví, jak uzná za vhodné.

Do rozložené vystřihovánky v CADu dorýsuji obrysy grafických detailů. Někdy se dají přesně odměřit a kreslit přímo v počítači, jindy si je musím napřed ručně načtrnout na papírový prototyp (v reálu se mnohem lépe odhadují tvary, proporce a vzdálenosti) a pak si to odměřím šuplérou a přenesu zpátky do počítače.

Po finálním exportu do bitmapy přichází na řadu vybarvování. Na to používám kombinaci windowsího Malování, sharewaru Paintshop Pro 3.12 a freewaru Gimp. Malování nejlépe zvládá rychlé kopírování a přesouvání, Paintshop většinu vybarvování, rozmazávání a špinění. Gimp je na geometrické tvary a jemný pixel art nepoužitelný, ale jako jediný z těch tří zvládá poloprůhledné vrstvy, zmenšování a otáčení o obecné úhly, zakřivené texty a podobné lahůdky.

9. Vypuštění do světa

Nebo únik přes potoky krve a hory mrtvol. Záleží na konkrétní situaci.

Reklamy:
„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde