lokomotiva Reşiţa

Úzkorozchodnou mašinku v měřítku 1:35 nakreslil P. Bestr a vydala Betexa.

Vystřihovánka je na tvrdém a lesklém papíře, který se sice trochu hůř lepí, ale na druhou stranu bez zkroucení vydrží i větší množství lepidla. Kresba je přesná a až na pár nepatrností všechno krásně sedí. Vytknul bych jedině ne zrovna nejlíp řešené chlopně, ale ty se dají přesunout nebo zrušit. Na návodné kresbě mi chyběl pohled zezadu nebo zespoda, jinak celkem OK. Textová část je docela povedená a vysvětluje i co který díl v reálu představuje - pro mladší modeláře velké plus.

Stavba

Lepil jsem víceméně přímo "z krabičky" bez větších úprav. Ale tuningový potenciál vystřihovánky je poměrně velký: spousta trubek, kabelů, táhel, stupaček, madel a ventilů, které si přímo říkají o 3D provedení, písty, které by se mohly hýbat, uhlí v uhláku, které by se dovnitř mohlo nasypat a tak dále.

U dílu 1 (velký základní kvádr) doporučuji horní a spodní plochu podlepit něčím hodně pevným (nejlépe VL s kanálky napříč směru jízdy), aby se nepromáčkl, až na něj budete lepit podvozek a kotel. U podvozku velice pomůže, když do něj vlepíte vodorovnou přepážku na úrovni ploch, na kterých sedí vzadu kabina a vepředu díl 13 (jsou v jedné rovině, takže přepážka může jít po celé délce podvozku). Zaprvé se tím podvozek vyztuží, zadruhé se pak líp slepuje a zatřetí se přepážkou zakryje ošklivá díra nad osami. Maximum je VL T3, jinak by o ni drhla kola.

Pozor při lepení interiéru kabiny. Je stejně velký jako exteriér, takže vzhledem k tloušťce papíru nejde dovnitř narvat. Musí se proto rozstříhat na jednotlivé plochy a vlepovat postupně.

Veškeré válcovité a kuželovité útvary (a zakřivené spoje obecně) je lepší lepit natupo (u válců se dá použít metoda smotaného proužku, ale nutná je jen u větších průměrů, jako např. čelo kotle). Důvodů je několik. Zaprvé jsou chlopně kreslené na obvodu podstav a ne plášťů (navíc dost řídce), takže se to nedá slícovat. Zadruhé, bez chlopní vycházejí průměry a obvody na mikron přesně (pochvala autorovi), takže nehrozí žádné spáry. A zatřetí je takový spoj paradoxně pevnější než chlopeň, protože hrana papíru není lesklá a lepidlo na ní líp drží.

Kola mají nemodelově vysoké nákolky, díly 20 by si zasloužily tak o 4 mm větší průměr (ale i bez toho je po umístění lokomotivy na koleje pod radlicí 16 ještě trochu místa, takže bez obav). A taky tloušťku. Zesílil jsem je asi třemi vrstvami kartonu a obvod jsem olepil hliníkovou lepicí páskou, což můžu doporučit, vypadá to dobře. Jenom se do takového prkna špatně vrtala díra pro špejli, tak jsou osy drátěné. Rozpěrné trubičky jsou umotané z tenkého černého papíru, který narozdíl od dílů 21 šel navlhčením změkčit. Koleje jsou splácané jen tak narychlo: proužky 1mm kartonu natupo přilepené ke kusu VL.

Na co ještě upozornit... Pozor na reflektory 34: přední se musí trochu snížit, jinak se nenapasuje před komín, a zadní se musí dole zarovnat, protože se lepí na rovnou střechu a ne na kulatý kotel. Klikový mechanismus je chybně, kliky na levé a pravé straně musí být navzájem natočené o 90° a ne všechny dolů (je to kvůli odstranění mrtvých bodů, ze kterých by se parní stroj nerozjel); navíc soustava ojnic nevypadá zrovna funkčně. Prostor pro tuning ;-).

Jo, a ta svatební výzdoba :-). Mašinka posloužila jako svatební dáreček, tak proto. Pentle jsou proužky tenkého průklepového papíru, široké něco málo přes milimetr a stříhané od ruky. Kostra věnce je z kartonu. Zelený posyp je z javorového listu, za zelena utrženého, usušeného a nadrceného. Ale nebyl to dobrý nápad, po pár letech i bez přístupu slunce vybledl do šedohněda.

Zpět

Reklamy:
„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde