Když se slepený model dá do vody, rozloží se zpátky na původní díly.

Je to pravda? Vyzkoušíme!

Voda v hrnci je standardní studená přímo z vodovodu. Autíčko je vystřiženo z kancelářského papíru (80 g/m2) a slepeno Herkulesem, pár dílů je podlepeno čtvrtkou. Zápas živlů může začít.

Nejdřív bylo potřeba modýlek párkrát převrátit, aby se důkladně namočil ze všech stran, protože se odmítal potopit:

Potom už to šlo ráz na ráz:





Zhruba po dvaceti minutách je dobojováno, H2O zvítězila:

Po částečné výměně vody (aby se rozlepené díly po vyschnutí samovolně znovu neslepily) začíná exhumace ostatků a jejich předběžné okapání na novinách:

V celé kráse se zachovaly i podlepy:

Okapané díly byly vloženy mezi čisté papíry a mezi stránkami sešitu A5 s tvrdými deskami, vylisovány tíhou několika těžkých knih, přečkaly noc.

Ráno se můžeme podívat na výsledek:

Na některých delších dílech (hlavně běhouny kol) můžeme pozorovat zvlnění, ale celkem nijak závažné (pod těžší zátěží nebo po vyžehlení by možná vůbec nevzniklo). Kvalita papíru ani moc neutrpěla (což ovšem nemůžeme zobecnit na jakýkoli vystřihovánkový papír). Tisku z jehličkové tiskárny voda neublížila ani v nejmenším, ale inkoustové nápisy téměř úplně zmizely. Ohybové hrany jsou stále patrné a papír se podle nich dá opět ohnout (ne, podruhé už to lepit nebudu), jenom některé silněji narýhované - hlavně na podlepeném křídle - nevydržely (těch pár zoubků na blatníku se mi podařilo utrhnout už při lepení, takže se nepočítají). Ale jinak tu máme celkem obstojně rozebraný model.

Jak tedy zhodnotíme pravdivost mýtu?

*** PLAUSIBLE ***
neboli: možné

Rozloží se model? Ano, pokud nebylo použito vodostálé lepidlo. Na původní díly? Ne tak docela, některé ohyby povolí a dílů tím vznikne o něco víc. Kvalita také není přesně stejná jako původně. Ale tak nějak všeobecně vzato to opravdu funguje.

Zpět

Reklamy:
„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde